Podruhé na výcviku na WT
Konečně jsme se dočkali!
Od Vanova utekl měsíc a kousek a přiblížil se další víkend, který jsme si rezervovali na výcvik pod vedením zkušených výcvikářů. Tentokrát byl cíl cesty ještě o kus dál. Labrador-web a Retriever Academy nás pozvali do revíru nedaleko Českých Budějovic.
Nezbývalo tedy, než aby si panička vzala na pátek v práci volno, abychom se všichni nemuseli tak honit. I tentokrát nám dělali společnost jak na cestě, tak v bydlení, další nadšenci - dvojice Merlisko a Kristýna.
Podle domluvy jsme je naložili v pravé poledne a mohlo se jet. Jak se dalo předpokládat, paničky se přivítaly celkem klidně, ale já a Merlin jsme přece nemohli zůstat v klidu, když jsme se tak dlouho neviděli a museli jsme se pořádně pozdravit. Asi je pravda, že vybrat si k tomu kufr auta nebyl zrovna nejlepší nápad, a tak se není čemu divit, že jsme byli každou chvilku okřikovaní. Nakonec nás ale to přátelské okusování taky přestalo bavit a samou únavou jsme vytuhli.
Prvních
Sraz byl sice až v 18 h v restauraci Meteor, ale už před čtvrtou hodinou těsně před Budějkama kontroloval přesnost našeho příjezdu vrchní výcvikář Tomáš přes Kristýnin mobil :-) Cestu městem jsme naštěstí měli nastudovanou z mapy, a tak jsme ubytovnu našli - řekněme bez problémů (pokud se nepočítá zmatené přejíždění z pruhu do pruhu, když jsme chtěli odbočit na špatné křižovatce). Naštěstí místní řidiči byli tolerantní a cizáka s Béčkovou espézetkou ochotně pouštěli :-)
Ubytování jsme měli už předem zamluveno na ubytovně Bupak a dokonce to byl jeden malý společný "byteček". Dva pokoje, předsíňka, společná koupelna a záchod. Paráda! Paničky si zabydlely pokojíčky, vydatně nás po dlouhé cestě napojily čerstvou vodou a sobě i nám přichystaly baštu. S plným bříškem nás pak nechaly po dlouhé cestě odpočívat a samy se vydaly ven - prý načerpat teoretická rady pro výcvik. Co se dělo a jak čerpání probíhalo vám bohužel nepovím.... Ne, že bych nechtěl, ale pač jsem tam nebyl, nemůžu sloužit. Jedno ale vím - těch informací opravdu muselo být hodně, protože moje panička pod jejich tíhou hned po návratu usnula. ................a kamarádka Beauty od Katy a Vikiho v sobotu ráno šuškala něco o tom, že to byl divoký večírek ;-)
Naše ranní rituály proběhly jako vždy - nachystat granule (panička mně), hygiena (panička sobě), vyvenčit (panička mě), nakrmit (zase panička mě) a najíst (panička sebe). Pak už následoval jen nástup do vozu, uvedení kolony do provozu a přeprava na místo činu – tedy výcviku. Profičeli jsme přes Včelnou, Kamenný Újezd a kolem Bukovce a zaparkovali na okraji louky. U nováčků následovalo nezbytné rozdělení do skupin – a protože tentokrát bylo málo zkušených hafanů – do skupiny velkých byl zařazen i Merlin. Já jsem zůstal ve skupině s mlaďochy. Celé dopoledne lehce poprchalo, ale ani to nás nemohlo rozhodit – nejsme přece z cukru ;-) Střídáním se v úkolech a popocházením po louce a v okolí lesíka jsme se pomalu procvičili až k době oběda.
Na základně už čekali členové druhé skupiny a snažili se pomocí navlhlých větviček a PePa rozdělat oheň, u kterého jsme se měli zahřát a opéct připravené špekáčky. Počasí a mokré dřevo nám v tomto směru moc nepřálo, ale jako správní zálesáci to někteří zvládli a i ten špekáček si nakonec ohřáli :-)
Deštík pomalu ustával a lehce opadl i dopolední mlžný opar a rozjasnilo se. Na odpolední cvičení se tentokrát do naší 
skupiny přidal i kámoš Merlin, z čehož jsem měl obrovskou radost :-) Začátek vypadal celkem nadějně. Jenže tak intenzivní nápor na mysl se opět projevil a pomalu už začínala být znát únava na všech zúčastněných. Všichni jsme se těšili hlavně na něco teplého do žaludku. Proto jsme se srovnali velitelský čas, určili styčný bod – sraz v hospůdce – a vydali jsme se na cestu k dočasnému domovu. Kdo by to byl řek, že i na tak jednoduché cestě, která vede pořád rovně, se dá zabloudit..... Jedna jediná křižovatka a jedno špatné odbočení – a kolik to nadělá komplikací :-) Cesta nás navedla na Budějovice, ale z úplně jiné strany, než jsme přijeli. Motali jsme se pak po městě hodnou chvilku, než nás zachránily směrovky značící cestu k nemocnici. Dál už jsme naštěstí trefili ;-)
Paničkám nezbývalo, než se doma trochu zlidštit, nakrmit nás – a znovu vyrazit. Já i Merlin jsme byli rádi, že už nikam nemusíme. Dostali jsme na kousání každý jednu kostičku a mohli jsme si vybrat, na které postýlce se uvelebíme. Co víc by si mohlo unavené štěnisko přát :-)
Tentokrát se žádný večírek asi nekonal, protože se nám paničky vrátily brzy. Vypadaly spokojeně, najezeně a unaveně (po vynikající česnečce se sýrem a opečeným chlebem a 200g vepřovém steaku se není čemu divit :-) ) a tak poté, co nás ještě vzaly na chvilku ven, vyhlásily okamžitou večerku..........
Protože měla většina účastníků před 
sebou dlouhou cestu domů, byl začátek nedělního cvičení už v 8 h na stejném místě. Skupina byla tentokrát opravdu velká – protože byl Mates odvolán z pracovních důvodů, cvičili jsme všichni pohromadě pod vedením Tomáše. Všechno jsme ale zvládli a 
rozptýlili se po přilehlém lesíku. My menší jsme dostávali úkoly lehčí, dospěláci těžší a všichni jsme se prostřídali.
Čas odjezdu se ale 
nezadržitelně blížil a naše psychická únava byla vidět na první pohled ztrátou zájmu. Paničky rozhodly, že i pro dnešek stačí. Ještě naposled jsme se pozdravili s ostatními pejsky a plni dalších dojmů vyrazili směrem k ubytovně – teď už jen sbalit věci, naložit a hurá k domovu!
Cesta ubíhala rychle, ale Vysočina opět nezklamala – tentokrát si připravila silný vítr a sněžení :-) Náladu nám ale nepokazilo ani škaredé počasí – jen jsme lehce zpomalili a prodloužili tak čas na probrání nových postřehů a zážitků :-)
A protože jsme ani tentokrát nestihli nic nafotit (což se snad nestane tradicí!), děkujem za fotky Katy a Honzovi! (viz odkazy v Novinkách)
